Na úvod bychom mohli použít malou statistiku. Každý den se v Troji vydá cca 15 psů a zhruba stejný počet je přijat. Takže pomyslný jazýček na misce vah je vyrovnaný. Celkem je zde okolo 125 zvířat v průměru, ale tento počet nenaplňuje úplnou kapacitu představující 170 zvířat. Je to také z důvodu, že některá zvířata musí být oddělena od ostatních z důvodu zdravotní karantény či jejich agresivity. Kromě psů bychom zde mohli najít zookoutek pro veřejnost, párek vykračujících si pávů, párek kamerunských ovcí (po jejich příchodu se již nemusí používat v celém areálu motorová sekačka) a jednu kočku domácí služební. Ta se sem, do psího útulku, zatoulala na podzim minulého roku a pracovníci ji přijali skoro za vlastní. Kočka si tady zvykla natolik, že přítomnost 120 psů ji nechává naprosto klidnou.

Pokud je zatoulaný pes odchycen, tak si projde vstupním rituálem, který je stejný pro všechny. Na prvním místě je samotný příjem jedince – jeho fotografie – čtení čipu -  vizuální prohlídka kvůli zdravotnímu stavu a možným zraněním – náhubky a obojky se sundavají a dávají do úschovy – karanténa – lustrování zvířete v městské databázi – porovnávání – prohlídka veterinářem – očkování a odčervení – a pokud je zvíře zdravé, o jeho možném výdeji rozhoduje zvěrolékař – výdej je možný nejdříve po sedmi dnech (záleží na stavu zvířete). Poté následuje v ideálním případě šťastné shledání s novým majitelem a pes z útulku odchází.

Musím na závěr poznamenat, že v celém útulku panuje přátelská a klidná atmosféra. Místní zaměstnanci berou práci jako srdeční záležitost a podle toho také vše vypadá. A pokud použijeme statistiku na služební kočku domácí, tak za její krátký pobyt v Troji se zde již vystřídalo více jak dva tisíce psů. Kočka služební domácí nad tím může jen mávnout tlapkou: „Těch ještě bude!“