Untitled 321231231312231321231231Je to 100 let, co se na křižovatku postavil první strážník a začal řídit dopravu. My dneska dopravu neřídíme, ale pouze usměrňujeme. Napadlo Vás někdy, jak by se na dnešní práci strážníka, na jeho společenské postavení, výstroj a řešené problematiky, díval prvorepublikový strážník? Jestli ano, přečtěte si fiktivní rozhovor strážníka Alfonse Hrudky a Tobiáše Malého v rozhovoru s názvem „Časofon“.


Dobrý den vážení posluchači. Je to skoro rok co Elon Musk vynalezl časofon. Tedy přístroj, díky kterému je možné spojit se telefonicky s lidmi z minulosti. Od té doby jsme v našem pořadu přivítali mnoho zajímavých osobností. Pro dnešní den přijal pozvání zkušený pražský četník z roku 1928, pan Alfons Hrudka. Dobrý den. Slyšíme se dobře?

A. H. - Na dálku ruku líbám, milostivá paní. Já Vás slyším dobře.

To jsem ráda. Jako třetího do diskuse jsem si dovolila pozvat taktéž zkušeného pražského strážníka pana Tobiáše Malého. Ten k nám přišel osobně do studia a já ho tedy vítám. Dobrý den.

T. M. - Dobrý den. Děkuji za pozvání.

Rádo se stalo. Ještě než se pustíme do živé diskuse, chtěla bych se jménem celé redakce distancovat od výroku pana Adolfa Hitlera z minulého týdne. Jeho výroky odporují principům, na kterých je postavena tato stanice a po zasedání Rady pro televizní, rozhlasové a časové vysílání pan Hitler obdržel ban na dobu neurčitou.
Ale zpátky k Vám pánové. Od bodu, kde se právě nacházíte a vykonáváte svou práci strážníka, vás dělí 91 let. Čím si myslíte, že je služba v době toho druhého rozdílná nebo naopak co si myslíte, že se nezměnilo? Prosím začněte vy, pane Hrudko.

A. H. – Těžko hovořit. Nejsem žádný učený pán. Ale myslím, že mord a zlodějina budou v každé době. Jak říkala moje babička. Budiž jí země lehká. Ďábel nikdy nespí a lidé duchem jsou slabí. Možná ještě ta čeládka co všemožně nepořádek dělá. Vzdorné mládí tu také bude vždy.

Dobře. A co váš názor, pane Malý?

T. M. – No já mám na rozdíl od kolegy zpětnou perspektivu, takže vidím spoustu rozdílů. Kolega asi neřeší špatné parkování, sprejerství, GDPR nebo nebezpečnou jízdu na sdílených koloběžkách. A docela by mě zajímalo, jak se stavíte k drogám. Několikrát jsem četl, že se například kokain běžně užíval a předepisoval dokonce jako lék.

A. H. – Přiznám se, že nemám páru, o čem mluvíte.

Sprejerství znamená malování obrazů a nápisů na veřejná místa, kde je to zakázáno. A to pomocí barvy ve spreji. Proto sprejerství.

A. H. – Tak to je nejčko jiná. Taky se nám tu objevují nápisy barvou. Nejčastěji vyvolávající padlou monarchii. Nebo děti kreslí křídou. Ale to smyje časem déšť. A kokain lze skutečně zakoupit v lékárně na recept. Myslím, že se doplácí 12 korun. Nevidím v tom problém. Co se týče špatného parkování. Občas řešíme kočí a vozky, co si do vlasů vjedou, protože si jeden nárokuje místo toho druhého, ale nejde o to, že by nebylo dost místa. Spíš jde o princip. Teď, když jsme začali rozebírat povozy. Řekl bych, že kolega bude v budoucnu řešit hodně problémů spojených s dopravou. Já už to vidím teď, když jsem byl malý, tak byl automobil snad jediný ve městě, teď jich jezdí a pořád přibývají. Přibývají i povozy, nepřehledné situace a sváry. Museli jsme dokonce zřídit speciální oddíl četníků zabývajících se jen dopravou. Ale to je řehole, sprostej jako panský kočí se neříká jen tak.

T. M. – No asi byste nevěřil, ale dnes jsou v každé rodině 2-3 auta a v mnoha částech Prahy prakticky nezaparkujete. Problémy spojené s dopravou vyplňují velkou část našich povinností. A šoféři nejsou o moc slušnější, spíše naopak.

A. H. – Panenko Marie bolestná. Začíná mi být z té představy nevolno.

Jestli mi pánové prominou, dovolím si do toho vstoupit. Pane Hrudko, vydechněte a za 5 minut se vrátíme po reklamách.
Jsme zpět. Pan Hrudka mě mimo záznam ujistil, že už je v pořádku a já jen připomínám těm, co si nás zapnuli se zpožděním, že dnes si povídáme se strážníkem z dob První republiky a strážníkem současným.
Pánové, nyní bych Vás ráda poprosila o stručný popis vaší výstroje. Myslím, že srovnání by mohlo být pro posluchače zajímavé. Tentokrát prosím začněte vy, pane Malý.

T. M. – Dobře. Standardně každý strážník fasuje kanady, ponožky, kapsáče, trička pod košili, košili, klasická trička, basebalku, baret, pásek, teleskopický obušek, pouta, baterku, vysílačku, slzák, taktickou vestu, ruční zbraň, osobní kameru a vysílačku. Pravděpodobně jsem na něco zapomněl, ale je toho opravdu hodně. Ještě je potřeba dodat, že někteří kolegové nakupují vybrané součásti vybavení soukromě. Například preferují jiný typ pásku nebo pouzdra, ale v zásadě jsme jednotní. Nevím, zda do toho počítáte také auta, motorky ...

A. H. – Opět nemám u většiny názvů ponětí, o co jde. Je jedna z nich šavle? A co puška?

T. M. – Není. Šavle se nenosí a puška také ne. Máme pouze ruční zbraně.

A. H. – Šmarja. Nedovedu si představit službu bez šavle. To je symbol autority a ruční zbraně máme jen při výkonu zvláštní služby. No, abych se vrátil k otázce. Klasicky nosíme čepice, blůzu, rovné kalhoty, kožené boty a rukavice, služební závěsník na šavli a bodák, brašnu na náboje a služební brašnu. Z výzbroje pušku, krátkou šavli a bodák. Teď jsem si uvědomil pane kolego. Říkal jste automobily?

T. M. – Ano. Máme rozsáhlý vozový park a běžně používáme ve službě auta.

A. H. – To není možné. Tady mají automobily jen zámožní továrníci, státníci, herci. To je ve vaší době strážník tak ceněné povolání?

A tady bych do toho ráda vstoupila, jestli se nezlobíte. Pan Hrudka otázkou sám nakousl téma, které jsem chtěla záhy otevřít. A to, jaké si myslíte, že má strážník společenské postavení v době toho druhého. Poprosím opět prvního pana Hrudku.

A. H. – Já to nejdřív vezmu ze svého pohledu. Tady je četník vysoce ceněné povolání. Kdo se do sboru dostane, má obrovské štěstí. Zajistí mu to dobré společenské postavení, bydlení, slušný plat a ty ženy, ach ty ženy, jak vidí uniformu, celé se poblázní. Služba má sice i svá úskalí, ženit se smíme jen s povolením nebo je zakázána práce mimo pracovní dobu, abychom se nevysilovali. Ale určitě to stojí za to. No, a když slyším vás, kolego. Kolik k tomu máte vybavení, že jezdíte automobily a za tu dobu si troufám říci, že musela i společnost pokročit. Tak se nebojím říci, že musíte být prakticky společenskou smetánkou.

T. M. – Kolega promine, ale musím se smát. Dnes je to zhruba tak: cca 40 procent lidí nás vnímá extrémně negativně, protože jsme nástroj persekuce. Další velká část lidí nás, řekněme, uznává jen do doby, než se s námi střetnou. Pokuta pár stovek udělá i ze sympatické dámy rozběsněnou hydru. Pozitivních reakcí se dočkáme snad jen, když zachraňujeme labuť přecházející přes rušnou silnici. A mluvit o štěstí, že rozšíříte naše řady? Máme dlouhodobý obrovský podstav a těžko sháníme další adepty.

A. H. – Musím se zeptat. Co se to stalo s vaší dobou?

Technik hlásí přetížení časofonu. Tím tedy pro dnešek končíme. Oběma pánům děkuji za jejich čas a myslím, že poslední otázka byla opravdu trefná. Do příštího vysílání se pokuste, milí posluchači, zamyslet. Co se to děje s naší dobou?, Děkuji a na slyšenou.

Vložte registrační značku (SPZ) vozidla.
Například 1L2 3456, AHP 50-25

RZ:

 

Zadejte název ulice, popř. i číslo popisné:
Například Biskupcova 2

Pražský strážnik

 

titulka prosinec web

V novém čísle našeho časopisu vám přinášíme reportáž z Obvodního ředitelství Praha 10, dále se podíváme na problematiku padělání parkovacích karet pro „invalidy“, můžete si přečíst o vzniku a focení nového kalendáře MP Praha s Miss ČR a mnoho dalšího...

archiv (od roku 2004)